obrázek obrázek obrázek obrázek obrázek obrázek
obrázek obrázek obrázek

2/11/2017

William Black / Psanec

Přezdívka hráče: Aki
Jméno a příjmení: William Black, ale nikdo mu ve městě neřekne jinak, než "Psanec" či "Outlaw Bill"
Stav: Svobodný
Rodina:
  • Anna Black - Matka, samozřejmě vždy rozmazlovala svého jediného chlapečka a odmítala ho pustit do jakéhokoli nebezpečí. Bohužel (nebo spíš dík), selhala. Její ochranitelské pudy lékařky v kombinaci s mateřským instinktem je zaručeně smrtící combo, ale i přes tyhle přehnané pudy s ní vždy vycházel.
  • Paul Black - Otec, dost možná důvod, proč se matce nepovedlo udělat z něj mazánka. Policista z jednadvacátého století, který si vždy dokázal jít za svým i do míry, kdy se nebál zkřížit cestu hysterické matce a podporovat syna v dlouhé cestě za vypracovaným břišním svalstvem. Štědrý muž. Není divu, že pro synka byl vždycky vzorem.
  • Diana Black - Sestra, jejíž smrt ho dost možná dostala tam, kde dnes je. Starší a jediná sestra byla vždy ta, kdo se o něj starala. Ta, která ho přebalovala. Ta, které mu neskutečně lezla na nervy tím, že jeho pubertální maličkosti tahala známosti za vlasy z pokoje. Asi každého by ztráta sourozeneckého pouta dohnala ke zločinu.
Věk: 30 let
Povolání: Lovec odměn
Portrét: Nick Bateman
▲Levé zápěstí dokola objímá jizva od spálení.
▲Měří přibližně 190 centimetrů
Veřejně vystupuje jako typický hulvát, který dříve střílí, než myslí a nedá se předpokládat, že by na něj působilo jakékoli smlouvání, jelikož dotěrným jazykům ihned zacpává úsměv dobře mířenou pěstí. Ačkoli je představitelem zákona, bere to dosti svérázně a absolutně ho nezajímá, že opilecké šarvátky a výlety do nevěstince mají na pověst dosti negativní vliv. Upřímně… veřejné mínění o něm není vlastně tolik rozdílné od jeho skutečné povahy. Vždyť nemůže mít přezdívku takovou, jakou má pouze z rozmaru okolí. Pyšní se sebevědomím tak obrovským, že je téměř nemožné ho jakkoli pošramotit, nicméně křehké mužské ego je u něj dost zásadní pojem. Popraská velice lehce, což je v návaznosti na to, že je typickým cholerikem recept na výslovnou kalamitu. K věci vždy přistupuje jako energický optimista a i když ví, že situace vypadá mizerně, využije vlastní naivity jen proto, aby dokázal věřit opaku. Kolty do žita by dokázal hodit snad jen vyloženě s kulkou v hlavě. Mnohé jeho oběti by ho přirovnali ke švábu na kterého když šlápnete, posbírá nohy ze země a jde Vám život otravovat dál. Tvrdohlavost mu zkrátka a dobře nepovolí vzdát se toho co chce do doby, než to získá, nebo neztratí všechny končetiny během snažení.
Ke svému okolí se vyjadřuje přesně tak, jak si zaslouží – a mnohdy ještě hůř už jen z principu. Moc rád si z ostatních utahuje, rýpe a tropí mnohdy dětinské výstřelky, které nezřídka způsobují rvačky v saloonu, ale pokud jste dostatečně odolní, či ho vychytáte v dobré náladě, jistě si s ním pokecáte snad o čemkoli. Je čistý extrovert, takže nemá strach z konverzace s cizími, či probírání témat, kterých se mnozí štítí. Rozhodně si nebere servítky a pro ránu nechodí daleko. Nezáleží na tom, jestli jste politik, chudák nebo samotný šerif. Uděláte-li něco, co se mu jakkoli znelíbí, rozhodně projeví svůj názor i kdyby měl použít pěsti. Autority sice uznává, ale takový člověk si u něj musí takové uznání zasloužit. Nepřipouští nic, co by se i jen blížilo spojení „přirozená autorita“. Bohužel bývá často naivní a má tendence dávat lidem druhé šance. Samozřejmě, že banditovi s rukama od krve neuvěří, že je nevinný a v žádném případě se nebojí zabíjet, ale dostatečně inteligentní člověk z něj dokáže slovy vytřískat snad cokoli. Natož pokud je to žena, pro které má ohromnou slabost.
Co se žen týče, jak bylo zmíněno, nevěstinec je jeho každodenní zastávkou. Potřebuje přeci někde vybít testosteron, kterého má nadbytek a barové rvačky na něco takového prostě nestačí. Spaní s děvkami a děvčaty na jednu noc mu dokonale vyhovuje, jelikož má panickou hrůzu ze závazku. Dokáže se sice zamilovat, ale těžko říct, jestli by dokázal vydržet jen s jednou dívkou bez toho, aby mu musela nasadit elektrický obojek.
Mezi největší záliby patří již zmíněné dívky, alkohol a z velké části také jeho povolání. Zbraně a rvačky jsou prostě jeho domov. Naopak ho asi neuvidíte s knihou v ruce nebo v přítomnosti hmyzu, který absolutně nenávidí. Přesto pokud musí, vezme do ruky i odporného pavouka – tato fobie stále není dost silná na to, aby překonala chorobnou klaustrofobii.

Zlozvyky: Zlozvyky jsou jeden z faktorů, které přispívají jeho přezdívce. Svými výlety do nevěstinců se nikterak netají, čistě pro své pobavení rád vyvolává rvačky v salónu a málokdy ho uvidíte bez tabáku v puse.
Základní schopnosti
▲ Instinkt
▲ Střelba [silná]
▲ Jízda na koni [střední]

Jeho schopnosti jsou především tělesného rázu, což lze předpokládat už jen z nepříliš lichotivých srovnání s bizonem, které si obyvatelé městečka přisuzují jeho vzezření. Dovede střílet z brokovnic i pušek, ale jeho specializací je především dvojice koltů, na které nedá dopustit. Pověstný je však zejména bičem, který dokáže využít snad na desítky způsobů. Nejspíš není nejrychlejší ve městě a okolí, ale prozatím všechny své souboje přežil i bez kulky v hlavě, takže nejspíše nebude zas takový hlemýžď. Když chce, samozřejmě dokáže být i obratný, ale každému asi dojde, že už jen kvůli stavbě jeho těla bude tou největší předností síla, díky které je pro protivníky často osudný pokus o boj tělo na tělo. Salónové rvačky nezřídka končí dříve, než začnou. Dost možná i síla přispívá jeho pověsti, která se chválí umění s bičem - lidé si šeptají, že s bičem dokáže takové divy, že jediným máchnutím otočí střelené kulky zpět proti nepřátelům. Ano, vážně je to tak přitažené za vlasy, jak to zní, ale nebýt s bičem obratný, takové nesmysly by si nikdo nevymýšlel.
Naprosto nemožný je naopak po stránce psychické. Bezděky bývá naivní, stupidní a honosí se komunikačními schopnostmi retardovaného dobytka. Aniž by si to uvědomil, nezřídka se projevuje jako absolutní hulvát, pobuda a ignorant. Nebude těžké ho využít ani obelstít, nejednou na svoji nízkou inteligenci doplatil.
Jeho očka poprvé dostala šanci spatřit světlo světa v nemocnici Coloradského Denveru, kde mu život dala místní pediatrička Anna Blacková. Billy se narodil do rodiny, kde ho přivítal nejen pyšný fotřík, ale také již čtyřletá sestra Diana.
Dětství měl vždy poměrně idylické. Ačkoli oba rodiče měli dost časově náročná povolání, dobré vztahy se sousedy udělaly své. Vždy nad ním a nad sestrou někdo dohlížel a ostatně Diana nikdy nenechala na bratra ani sáhnout. Bylo jí marně vysvětlováno, že bratr není hračka a tak se proti své vůli často stával obětí čajových dýchánků a dalších typicky dívčích záležitostí. Bohudík ho vždy vysvobodil nějaký chlapec ze sousedství, nebo samotný pan taťka, který trval na tom, aby ze synka udělal chlapa co nejdříve to půjde. U všech domácích prací byl nucen vždy asistovat, ač často pouze jako divák a spolu s přibývajícím věkem se policista postaral o to, aby jeho syn dostával to, co chce pouze za své zásluhy. Dárky pro něj znamenal posekaný trávník, pomoc v domácnosti či oprava jednoduchých nesmyslů, které svojí hyperaktivitou moc rád rozbíjel bez toho, aby měl kdovíjaké tušení, že právě zničil vázu za několik desítek dolarů. Rvačky ho provázejí již od dětství. Nikdy si nebral servítky ani se svými vrstevníky, což přecházelo i přes meze a ústilo v rodičovské hádky a trhání přátelských vztahů mezi sousedy. Taťka se tedy i přes protesty matky rozhodl, že syna zapíše na kickbox. Plán zafungoval. Matku sice trefil šlak vždy, když synek přišel domů i se sebemenším škrábancem, ale instruktor využil talentu a zájmu svého žáka ku prospěchu vývoje – naučil se, že to, co zná může použít pouze pro sport a nutnou sebeobranu. Později tatínek splnil přání synka, kterému se zalíbila westernová móda, především tedy bič, kterým se oháněl jeden z hrdinů filmu. Přesně tato záliba se stala dalším okovem jeho energické hyperaktivitě. To mu vydrželo přinejmenším do doby, než přišla puberta a on se spolu s ní posunul na střední školu.
Už z prvních stupňů k neštěstí matky procházel s odřenýma ušima, ale pro něj tolik plánovaná cesta doktora ho nikdy nelákala. To bylo jasné už jen ze zájmu o bojové sporty, ve kterých ho otec podporoval. Puberta však zároveň přinesla zájem o dívky se kterými začal snad až příliš brzy. Jeden z největších trapasů, které pamatuje je to, jak byl sestrou ve svých třinácti přistižený se svoji první velkou láskou zavřený ve svém pokoji dřív, než stihl zajít tam, kam si ve skrytu duše přeje každý třináctiletý kluk. O pár dní později mu ale sestra už plány nezhatila, což je poměrně pozitivní. Tak či onak, ve svých šestnácti nastoupil na pozici útočníka ve fotbalovém týmu, což z něj udělalo prototyp borečka, kterého máme šanci vidět snad v každém filmu pro vlhké třináctky. Takový ten, který nemá nouze o dívky ani popularitu a k tomu všemu se tahá s kapitánkou roztleskávaček. Otec ho ve službě několikrát opilého tahal na stanici a z té pak domů, ale naštěstí z tohoto období vyrost poté, co úspěšně ukončil školu. Vždy měl tátu jako vzor, ale chtěl zajít mnohem dál, než on. Konec školy ho nevyhnal k policii, ale k výcviku armádních pozemních jednotek. Jelikož už před nástupem do služby byl poměrně vysportovaný, vojenská zátěž mu nedělala takový problém, jak by měla, ale stále byla v kombinaci s krutostí vedení dost náročná na to, aby se veliteli povedlo z něj doslova vymlátit poslední zbytky pubertální rebelie, kterou si voják z povolání nemůže dovolit. Snad poprvé v životě začal brát něco opravdu vážně. Dvouletý trénink ukončil na vrchních příčkách tabulky nejlepších. Bohužel asi dva měsíce od ukončení výcviku, kdy se oficiálně přidal k ozbrojeným silám Spojených států, matka ho zavolala stejně tak, jako sestru. Rodinná sešlost měla za oznámení jedinou věc – matce byla diagnostikovaná zhoubná rakovina, kterou není možné vyjmout. Další dva měsíce na to byl poslaný do nekončící války v Afganistanu, kde prožil celé dva roky, než byl poslaný domů jen proto, aby zjistil, že si matka vzala život dřív, než z ní rakovina stihla udělat chodící trosku. Od té doby si vždy vyčítal, že s matkou nebyl, když to nejvíc potřebovala, proto už ve dvaadvaceti povolání vojáka nechal za sebou. Tehdy se zapsal pod jednu z agentur lovců lidí, což se stalo jeho novým zaměstnáním po celé tři roky. Poté však ztratil další osobu, která mu byla odmala vším.
Jeho těhotná sestra byla zastřelena při loupeži na benzinové pumpě, kde tu noc zastavila. Se zkušenostmi lovce lidí a informacemi o pachateli nebylo těžké najít pachatele, kterému ihned zabodl nůž skrz spodní čelist do hlavy. Impulzivní jednání? Samozřejmě, ale jeho gesto je snad něco, co by nejraději udělal každý milující sourozenec tomu, kdo mu sebere sestru. Pochopitelně nezametl stopy dobře a tím pádem po něm bylo vyhlášeno pátrání. Utíkat po Coloradu se mu dařilo snad necelý měsíc, než ho policie zahnala do kouta ve Fort Collins. Zrovna prchal za bouřky z motelu , když se na půlce cesty z venkova poblíž města porouchalo auto. Pochopitelně mu nezbývali nic jiného, než vylézt a auto zkontrolovat. Užuž z několika metrů slyšel policejní sirény, když si jeden z mnoha blesků usmyslel, že se mu líbí hodinky uprchlíka. Takto drobný kovový vodič stačil k tomu, aby ho blesk praštil v celé své kráse. A pak? Pak policie nenašla nic víc, než rozbité auto na polovině cesty.
Bolest hlavy, tělo jako na trní a spálená jizva objímající levé zápěstí. Kolem sebe nic, než holé pláně a slunce nepřispívající jeho stavu. Kapsy prázdné, mysl více méně taky. V tu chvíli si nedokázal vzpomenout na víc, než své jméno. Po pláních cestoval několik hodin do absolutního vyčerpání, než ho našla skupina banditů. Vůdce bandy se ho z nějakého důvodu rozhodl nenechat zdechnout – snad mu přišel užitečný vzhledem ke stavbě těla. Byl tedy vysazen na koně a odvezen do úkrytu mužů, kde mu poskytli jídlo, vodu, odpočinek i nové oblečení. Se skupinou vydržel celý rok. Nikdy mu nedělalo problém osvojit si zbraně jakéhokoli kalibru a dokonce překvapil tím, že dokázal ovládat bič tak, jako nikdo jiný. Zůstal se skupinou především proto, že celé měsíce pouze brali bez ujmy na životech, nicméně v den, kdy skupina přepadla kočár obchodníka s kořením a jeho ženou, vše se změnilo. Obchodník skončil mrtvý a jeho žena po krutém znásilnění taktéž. Vše vyústilo v to, že Billy střelil kulku do hlavy hlavnímu představiteli skupiny a následně byl nucen se ukrýt. Od té doby fungoval jako bandita na vlastní pěst – téměř jako Robin Hood bez družiny a té části, kdy nakradený lup posílá mezi chudé. Nikdy se nesnížil k tomu, aby někoho zabil, či aby oloupil i o poslední dolar. V průběhu let na něj jeho původní banda pochopitelně pořádala hony, ale se všemi čtyřmi byl schopný se vypořádat několika stisknutími spouště. Populárním se stal v Little Creeku poměrně rychle – vždyť na odměnu za jeho krk se slézal jeden lovec za druhým, což končilo pochopitelně nepořízenou. Lovci se od něj vraceli buď s nepořízenou, nebo vůbec. Svou cestu mnohokrát zkřížil i s původními obyvateli Ameriky, když jednoho ze členů kmene ubránil před tím, aby si z něj banda pistolníků udělala snadný terč. Odměnou mu za to bylo hříbě. Hřebec Bulík ho provází už tři roky.
Ve svých devětadvaceti narazil na kočár přepadený loupežnou skupinou. Postarší muž se musel dívat, jak jsou jeho dvě dcery ohmatávány špinavými negramoty, čemuž samozřejmě učinil přítrž. Jen co stařík zjistil, že bandity nezničil (pouze) kvůli tomu, aby převzal lup, nabídl mu náhradu dříve, než stačil trojici okrást. Jak se dozvěděl, muž byl jedním z vysokých politiků Little Creeku. Muž zapracoval na stažení odměny za jeho krk, pokud bude svoje kolty používat ve prospěch zákona. Bill tím pádem začal pracovat tak, jak si pamatuje z útržků svého minulého života – naháněním kriminálníků. Pochopitelně se musel osvědčit šerifovi, než byl zproštěn svých hříchů a ačkoli už přes dva roky žije ve městě pod rouškou lovce odměn, pověst psance se mu zažrala nejen do jména. Mnozí občané mu stále nedůvěřují, ale to ostatně není žádná překážka.
 
Žádný
 
Žádné

Žádné komentáře:

Okomentovat